EU šablony z praktického pohledu ředitele

Téma, které hýbe regionálním základním školstvím. Zeptali jsme se Mgr. Josefa Kyncla, ředitele ZŠ a MŠ Krouna, jak vidí projekt „EU šablony“, a požádali ho,aby se podělil o své zkušenosti.

K čemu jste využili projekt EU peníze školám? Jakým směrem jste investovali? JK: Projekt "EU Peníze školám" otevírá školám obrovské možnosti z hlediska zkvalitňování výuky - a to jak formou rozvoje materiálního vybavení škol (např. pořízení nové nebo obnova stávající ICT techniky), možnostmi rozvoje lidských zdrojů (vzdělávání pedagogických pracovníků, zlepšení jejich finančního ohodnocení, možnosti osobního i profesního růstu, atd.), tak i v oblasti přímé výuky (např. dělení hodin, využívání nových a moderních výukových materiálů apod.). Jde o obrovskou finanční injekci do našeho školství a je škoda, že ne všechny školy, případně jejich ředitelé, si možnosti smysluplného využití ke škodě své, svých žáku i zaměstnanců plně uvědomují. Na naší škole jsme se rozhodli výše uvedených možností využít zejména k rozvoji materiálního vybavení, k podpoře osobnostního růstu pedagogů a ke zkvalitnění přímé výuky.

Proč investujete do interaktivní výuky?

JK: Interaktivní výuka přinesla do škol mnohonásobně větší reformu a posun výuky než celé Rámcové vzdělávací programy. A příčinou je dle mého názoru skutečnost, že interaktivní výuka na rozdíl od tisíců popsaných papíru má smysl a skutečně posunula, posunuje a bude posunovat vpřed přímou výuku a vzdělávání žáků. Navíc se do škol dostala spontánně, nenásilně, bez nařízení. Jde o formu výuky, která sama o sobě rozvíjí většinu cílových kompetencí, zatraktivňuje výuku, činí proces učení bezprostřednějším a efektivnějším. 

Žádost jste si připravil kompletně sám. Bylo to náročné? Proč jste nevyužil komerčních firem nabízejících zpracování žádosti?

JK: Žádost jsem si připravil zcela sám. Jde totiž o poměrně snadný administrativní úkon, který pravděpodobně nebude nikomu činit potíže. Podstatně náročnější je ujasnění si a formulace skutečných potřeb vlastní školy a zejména pak realizace projektu v praxi (např. úpravy ŠVP, sestavování rozvrhu, řešení personálního obsazení, sledování financí atd.). A to za vás žádná firma stejně neudělá. Množství práce a činností, které by tyto firmy mohly naší škole reálně nabídnout a udělat, prostě dle mého názoru neodpovídá finančním výdajům (byť z projektových peněz) s tím spojených. 

Je na Vás v této době vyvíjen tlak ze strany desítek firem, které mají zájem s Vámi jednat. Podle čeho si vybíráte, s kým budete spolupracovat?

JK: Tlak různých firem je v souvislosti s projektem EU peníze školám skutečně enormní. Největší snahu tzv. se zadrápnout a získat určitý podíl na nemalém finančním koláči přitom vyvíjí firmy založené teprve nedávno. Firmy, o nichž v minulosti v souvislosti se školstvím nikdo neslyšel. To mne vede k úvahám, zda nebyly založeny právě a jen za účelem vysátí peněz z projektu. Pro naši školu si dodavatele a další subjekty, chcete-li firmy, se kterými spolupracuji, vybírám podle dosavadních zkušeností a podle toho, jakou výukovou hodnotu mi nabízí. Nevylučuji předem spolupráci s nikým, ale vložit nemalé finanční prostředky, za které nesu zodpovědnost, do produktu, který mi nabízí firma založená před půl rokem, navíc produktu neověřeného ve školské praxi, považuji za velké riziko. 

Máte nějakou radu pro ostatní ředitele, jak nepodlehnout lákadlům různých na první pohled lákavých nabídek?

JK: Ředitel by neměl podléhat cenovým lákadlům a nabízené produkty by mel hodnotit podle toho, co jeho škole, tj. jeho žákům a učitelům, ve výuce skutečně přinesou, čím a jak každodenní výuku obohatí a pozvednou. To souvisí například s další podporou ze strany dodavatele jako jsou namátkou školení, technická podpora, množství a dostupnost výukových zdrojů, možnosti výměny výstupu mezi školami i mezi učiteli a podobně. Osobně velmi pečlivě zvažuji, do čeho kterou korunu vložím.
Na druhou stranu mám ale stále na mysli rčení: "Nejsme tak bohatí, abychom mohli nakupovat lacino". Na trhu se v poslední době objevilo mnoho produktů, které ve svém názvu sice mají slůvko interaktivní, ale se skutečně plnohodnotnou interaktivní výukou mají pramálo společného.A pravdou také je, že někteří dodavatelé jsou při snaze prodat své produkty velmi neodbytní a uchylují se mnohdy i k praktikám, které překračují hranice slušnosti. Jako jedinou účinnou obranou pak vidím je prostě vyhodit a na další pokusy o komunikaci nereagovat. 

Vaše škola je velmi dobře vybavena interaktivními tabulemi a pokračujete v této cestě. Neuvažoval jste nyní o pořízení raději levnější technologie jako např. interaktivní projektory?

JK: S interaktivními projektory osobní zkušenost nemám. Do plnohodnotných interaktivních výukových technologií jsme ale v minulosti investovali a průběžně i nadále investujeme nemalé prostředky. Tyto investice se nám však okamžitě vracejí ve formě rostoucí kvality výuky. Je pravdou, že stejný počet kusů „nějaké“ techniky bychom pravděpodobně dokázali koupit levněji, ale jsem přesvědčen, že by to bylo na úkor výukové hodnoty. Polovičatá řešení by se tak v konečném efektu projevila dráž. Je to jako v životě: když budete podnikat ve velkém ve stavebnictví, asi si nekoupíte míchačku z hobbymarketu... Interaktivní výuka ve škole také není o občasném použití. Je o trvalém každodenním mnohahodinovém využívání techniky, a proto volím osvědčená, pro školství určená a ve školství ověřená řešení, byť se na první pohled zdají dražší.

Děkujeme za rozhovor.