5. - 7. 11. 2023
Jak jsme vás již informovali na našich sociálních sítích, v sobotu 4.11. jsme s kolegy z týmu kultury vyrazili do Antverp na konferenci IMCC (International Museum Construction Congress).
Konference je inspirativní a významné fórum pro sdílení nápadů a inovací v oblasti rozvoje muzeí. V rámci bohatého programu jsme se seznámili s několika případovými studiemi od vedoucích pracovníků muzeí, architektů, projektových manažerů, kteří mají zkušenosti s projekty, které jsou buď ve fázi plánování nebo realizace. Setkání se zúčastnilo více než 200 zástupců z řad architektů, scénografů, muzejníků apod.
Setkání poskytlo prostor pro diskusi nejen nad designem a realizací, ale i nad tématy, jako je udržitelnost, společenská odpovědnost, kulturní rozmanitost, bezpečnost apod.
Ann Curtis, redaktorka MuseumINSIDER představila stručný přehled muzejních projektů, jejichž dokončení je v Evropě plánováno v příštích osmi letech. Při analýze dat je zohledňován rozsah a typ projektů. Od menších, specializovaných muzeí, jako je Národní muzeum sportu v Lucembursku a Nové archeologické muzeum Sparty, přes projekt vytvoření repliky válečné lodi Viléma Dobyvatele ve francouzském Honfleuru a Muzeum terezínského ghetta v České republice až po velké projekty, jako je obnova a přestavba pařížské katedrály Notre Dame a Přírodovědné muzeum v Berlíně.
Následovala dynamická panelová diskuze, která se zabývala tím, jak technologie podporují muzea při dosahování jejich kombinovaných cílů v oblasti ochrany a uchovávání kulturního dědictví a výhodami bezpečnostních technologií, od inteligentních instalací až po bezdrátovou inteligentní ochranu umění a řešení pro monitorování mikroklimatu. Zajímavé je, že integrace čím dál více vyžadují systémové propojení: BIM se security a vzduchotechnikou. Důležitý je i content management systém pro spravování obsahu a archivu v expozicích.
V popředí zájmu muzejních institucí by měl být v první řadě návštěvník
V posledních letech se u nás stále více bavíme o expozicích 21. století, jaké by měly být a co by měly splňovat. Tato témata rezonují i na evropské úrovni a byla zdůrazňována i v průběhu této konference.
Chování nás všech, tedy i návštěvníků muzejních expozic se proměňuje. Podstatnou úlohou muzejních institucí tak už nemůže být pouze sbírkotvorná činnost, která nám umožňuje dotýkat se prostřednictvím předmětů minulosti. Muzea by neměla být pasivní institucí. Expozice není učebnice a lineární komunikace již pro zaujetí návštěvníků nestačí. Muzea by měla vytvářet prostor pro dialog, zapojovat komunity, vždyť muzeum může být zážitkový prostor, ve kterém můžeme vidět a dělat skvělé věci i s ohledem na význam vystavovaných exponátů.
Klíčem k vyprávění příběhů je scénografie a sehraný tým
Belgian Beer World
Belgian Beer World je největším muzejním projektem v Belgii pro rok 2023. Sídlí v ikonické bruselské budově La Bourse, která byla přeměněna na zážitkové centrum. Jak sami realizátoři expozice říkají: „interaktivní zážitkové centrum je více než muzeum.“ Scénograficky byla expozice navržena tak, aby se stala místem pro objevování a zábavu.
Myšlenkou bylo přenést bohatství, rozmanitost a tradici belgického piva (kultury) na mezinárodní úroveň, a to pomocí interpretačních prostředků pro návrh expozic 21. století. Tzn. pomocí interaktivity, personalizovaného zážitku, edukace atd.
Druhý den konference #IMCC proběhl v architektonicky zajímavé budově muzea MAS - Museum aan de Stroom. Vyslechli jsme mnoho zajímavých prezentací k tématu směřování muzejních expozic, plánovaných projektů i realizací. Ať se jedná o exponátovou expozice nebo bezexponátovou, jedno mají vždy společné - návštěvníky. Pro ty bychom měli expozice navrhovat a realizovat v první řadě. Najít společně příběhy, které k nim budou promlouvat a najít takové interpretační prostředky, které návštěvníky osloví.
Velice zajímavý projekt Narbo-Via Museum ve Francii, kde autoři expozice navrhli monumentální způsob prezentace unikátní sbírky artefaktů římské historie Narbonne. A to pomocí dvojitého kovového regálu o výšce 10 m a délce 76 m ve spojení s integrovaným zvedacím strojem, který vybírá ze “skladu” požadované artefakty a ukazuje je návštěvníkům. Toto zařízení je inspirováno principy průmyslového skladování převedenými pro potřeby současného muzejnictví.
Po deseti letech byla nově upravena expozice Titanicu v Belfastu. Návštěvnická atrakce světové úrovně se nyní může pochlubit čtyřmi novými vzrušujícími galeriemi v rámci Titanic Experience, novou sbírkou artefaktů a osvětleným, více než sedmimetrovým modelem Titanicu, který je zavěšen u stropu a otáčí se.
Nový zážitek začíná po opuštění potopeného Titanicu, kde návštěvníci uvidí podsvícenou stěnu se jmény všech cestujících na palubě Titanicu oné osudné noci, s podrobnými informacemi o jejich osudu, zda se ztratili nebo zachránili. Před těmito jmény je umístěna jedna z pouhých dvanácti zbývajících záchranných vest Titaniku na světě, první z nové sbírky artefaktů, která je nyní vystavena.
Návštěvníci se dále seznámí s řetězovou reakcí událostí, které způsobily potopení Titanicu, a s opatřeními, která byla zavedena, aby se podobná tragédie neopakovala. Projdou prázdnotou, tedy obdobím, kdy byla loď nezvěstná, a pak se vydají za Dr. Robertem Ballardem, který se snažil splnit svůj životní sen a objevit vrak Titanicu. V galerii Loď snů se návštěvníci mohou vydat na cestu nadějí a snů lidí, které slavná loď ovlivnila. Z lodi snů se vydají do moderní doby, aby se seznámili s tím, jak příběh Titanicu ovlivnil Belfast. Své znalosti si ověří v interaktivním kvízu a na přídi lodi zapózují jako Jacka a Rose ve slavném filmu.
Dalším zajímavým projektem je nedávno zrekonstruované Muzeum médií o rozloze 3300 m2 v Nizozemsku. Muzeum se nachází nad státním audiovizuálním archivem a je jedním z největších audiovizuálních archivů na světě. Vzhledem k tomu, že autory expozice jsou TInker imagineers, můžeme očekávat opravdovou audiovizuální show. Při návštěvě expozice si vytváříte svůj vlastní příběh. Opět se nám tedy opakuje využití personalizace. Po příjezdu si vytvoříte profil pro svůj věk, lokalitu, zájmy a mediální preference. Vlastní aktivitou pak vytváříte svou mediální osobnost. Dozvíte se, jak jste na tom s mediální gramotností. Během návštěvy můžete komunikovat s ostatními návštěvníky a sbírat digitální suvenýry, které si můžete odnést domů.
Velmi zajímavá byla rovněž prezentace projektu nové expozice Grand Egyptian Museum (GEM) v Gize. Realizace tohoto velmi ambiciózního projektu trvala od počáteční myšlenky 25 let. Takto velký projekt bylo možné uskutečnit především díky spolupráci mezinárodního týmu, který stojí za návrhem největšího archeologického muzea na světě. Muzeum má ambice aspirovat na největší a nejmodernější muzeum na světě. Výstavní plocha činí více než 50 tis. metrů čtverečních a expozice může pojmout až 15 tisíc návštěvníků denně. Vystaveno by mělo být více než 100 tisíc exponátů.
Návštěvníky přivítá monumentální nádvoří, jehož měřítko je kalibrováno tak, aby vyvolalo emocionální reakci podobnou postavení před pyramidami. Uvnitř se tyčící atrium muzea vyznačuje 36 stop vysokou, 3 200 let starou sochou egyptského faraona Ramesese II. Velké schodiště stoupá na úroveň náhorní plošiny, odkud je prostřednictvím galerií vyvedeno oko ven ke starověkým divům. Řada zahrad , která je hladce integrována do hlavního plánu muzea, vytváří příznivé mikroklima.
Ve výstavní místnosti pro krále Tutanchamona exponáty vyjadřují různá témata jako „Kdo je Tutanchamon?“, „rodina“ a „každodenní život“.
Důraz byl kladen i na vytvoření dětské linky, která reaguje na dětského návštěvníka.
Netradiční projekty
Ilulissat Icefjord Centre
V roce 2004 byl ledovcový fjord Ilulissat zařazen na seznam světového dědictví UNESCO. Tato událost znamenala potřebu, vyprávět o jeho jedinečném dědictví a informovat o významu ledu a zároveň zdůrazňovat důsledky klimatických změn. Odvyprávět tento příběh si dali za cíl autoři nového Návštěvnického centra ledového fjordu Ilulissat v Grónsku. Vizionářský projekt začal v roce 2019 a návštěvnické centrum poprvé přivítalo své hosty v roce 2021.
„Ilulissat se nachází na západním pobřeží Grónska v Disco Bay – 250 km severně od polárního kruhu. Ledový fjord je velkolepé místo s výjimečnou přírodou. Jako návštěvník ledového fjordu máte možnost zažít jeden z nejaktivněji se oteplujících ledovců na světě a na vlastní oči poznat nepopiratelnou přítomnost klimatických změn.“
Návštěvníci prochází krajinou sněhových vloček, kde jsou ve skleněných hranolech prezentovány archeologické artefakty a zažijí příběh ledu.
Budova je postavena z oceli, dřeva a skla, přičemž ocel tvoří nosnou konstrukci 52 ocelových rámů. Každý ocelový rám má jedinečný geometrický tvar, který společně vytváří jeho charakteristickou prohnutou strukturu.
Zcela zásadní otázkou projektu bylo vytápění. Budova je velmi dobře izolovaná a je vytápěna CO2 neutrálně zelenou energií z vodní elektrárny Ilulissat.
Oman Across Ages Museum
Základní myšlenkou nové expozice je oslava bohaté historie, kultury a ekonomického růstu země v průběhu času s pohledem do budoucna. Muzeum by se mělo stát kulturní a vzdělávací institucí, která provede návštěvníky příběhem Ománu od prvních osadníků až do současnosti. Expozice si klade za cíl, posílit povědomí ománské mládeže k jejímu kulturnímu dědictví.
Důraz je kladen zejména na období od 70. let 20. století, během nichž sultanát zažil ekonomický, technologický, politický a sociální pokrok. Tato cesta je zobrazena dynamickou interaktivní audiovizuální show.
Monumentální stavba začala v roce 2015 a rozprostírá se na ploše cca 300 000 metrů čtverečních. Design je inspirován pohořím Al Hajar.
Při stavbě muzea bylo počítáno i s ochranou životního prostředí.
Muzeum se skládá ze dvou sálů – Historický sál a Renesanční sál. Exponáty jsou představeny prostřednictvím audiovizuálních prostředků.
Vstup do renesančního sálu je otevřený prostor uprostřed gigantických sloupů, které tvoří interaktivní prostor s panoramatickým výhledem na prezentace.
Součástí muzea jsou výukové hry pro děti s moderními interaktivními technologiemi, které poskytují jedinečný zážitek.
Součástí muzea je také Centrum znalostí, které je informačním zdrojem pro studenty, badatele a čtenáře. Centrum představuje klíčový prvek Ománského muzea napříč věky a obsahuje bohatý zdroj informací, které přispívají k budování znalostí pro všechny, od dětí po výzkumníky.
Na vlastní kůži
V rámci konference #IMCC mimo jiné zúčastnili i prohlídky muzea KMSKA - Royal Museum of Fine Arts Antwerp. Muzeum prošlo rozsáhlou rekonstrukcí a rozšířením výstavních prostor. Opět se potvrzuje, že přestavba muzea není jednoduchá a jak několikrát zaznělo i v rámci celé konference, nejdůležitější je mít dokonale sladěný tým - zákazníkem počínaje, přes architekta, scénografa, lightdesignéra, výtvarníka, tvůrce obsahové části, projektanta audiovizuálního řešení, až k produkci.
V historické části muzea mohou návštěvníci obdivovat nejen velkolepá díla světových mistrů, ale i monumentální prostory, historické štuky nebo zachráněné parketové podlahy. Všechny stropy dostaly jednotnou barvu, barvy stěn se liší podle místnosti: od pompejské červené po olivově zelenou. Haly Rubens a Van Dyck jsou zakončeny zlatými dekoracemi na lištách.
Pro nové muzeum KMSKA nezvolila klasickou přístavbu mimo původní budovu muzea, ale vestavbu, skládající se z deseti současných sálů tam, kde bývaly čtyři terasy, čímž vzniklo o 40 % více výstavní plochy. V těchto nových místnostech vládne asymetrie. Jedná se o dva různé světy v jedné jediné budově.
V expozici nechybí ani mnoho audiovizuálních prvků, které ji oživují a zapojují návštěvníky. Návštěvníci si tedy mohou při návštěvě galerie nejen rozšířit povědomí o významných světových malířích a jejich díle, ale zároveň se i pobaví.
Před začátkem konference jsme pro inspiraci ještě navštívili Muzeum čokolády (Chocolate Nation), kde jsme zapojili opravdu všechny smysly, včetně chuti. Na ploše čtyř tisíc metrů čtverečních nahlédnete pod roušku výrobního procesu v multimediální expozici. Součástí expozice je i obrovský stroj, jenž připomíná zvláštního tvora z říše snů a fantazie a všem malým i velkým milovníkům čokolády poodhalí, jak jejich oblíbená delikatesa vlastně vzniká.
Muzeum čokolády
Udržitelnost
Ochrana naší planety je jedním ze žhavých témat dnešní doby a stále více se zejména na zahraničních fórech dostává do popředí i v oblasti umění a kultury.
"Udržitelný rozvoj je takový druh rozvoje, který se zároveň snaží odstranit nebo zmírnit negativní projevy dosavadního způsobu vývoje lidské společnosti. Minulý i současný vývoj založený především na ekonomickém růstu se nezvratně podepisuje na podobě a fungování naší planety. Většina přírodních zdrojů je konečná a jejich nadměrné čerpání naši planetu poškozuje, jedná se tudíž v podstatě o rozvoj na dluh.
Udržitelný rozvoj proto nebere v potaz pouze ekonomický růst, ale i společenské hodnoty a přírodní bohatství. Ústřední otázkou proto je, jak uchovat kvalitu života a zajistit potřeby současných generací, aniž by bylo ohroženo naplnění potřeb budoucích generací a jiných lidí. Stojí na pochopení, že sociální, environmentální a ekonomický pilíř společnosti jsou úzce propojeny a že nelze jeden z nich upřednostnit na úkor ostatních."
Na začátek si pojďme říci, že udržitelnost nemusí pro muzea znamenat totální přestavbu. Pokud není možné postavit muzeum úplně od nuly, přichází na řadu udržitelná renovace. Při té je nutné dodržovat určité standardy, aby byl proces renovace udržitelný. Nakládat správně s odpady z demolice, používat materiály, které mají co nejnižší dopad na životní prostředí, zlepšit izolaci pro snížení spotřeby energie. Muzea mají dobrou výchozí pozici pro řešení a zvyšování udržitelnosti, protože jsou schopna spolupracovat s komunitami na zvyšování veřejného povědomí.
Portland Museum of Art (PMA) je největší a nejnavštěvovanější umělecká instituce ve státě Maine. Muzeum se snaží pracovat s komunitou, která rozvíjela myšlenku, že muzeum musí zůstat flexibilní a dynamické. Se vzrůstající návštěvností a růstu sbírek bylo tedy nutné rozšířit prostor kampusu o architektonicky inovativní moderní nové křídlo, a to jak fyzicky, tak i vizuálně. Důležité bylo i propojení s městským prostředím. Požadavkem byl závazek na dodržení hodnot DIVERSITY, EQUITY, ACCESSIBILITY, AND INCLUSIVITY (DEAI). Skutečný závazek k těmto hodnotám však musí obsahovat také udržitelnost. Ta musí být začleněna do všech výše zmíněných hodnot (rozmanitosti, rovnosti, přístupnosti, inkluzivitě). Hlavním poslání muzea je Umění pro všechny. Portlandské muzeum umění se snaží vytvořit inkluzivní prostor, který prosazuje otevřená vyjádření a zpřístupňuje umění všem, je místem pro kreativní tvorbu a nápady a zasazuje se o to, aby se stalo centrálním místem setkáván a bylo tím nejlepším místem ve městě. Muzeum usiluje o to, aby se stalo lídrem v oblasti udržitelnosti v samotném oboru muzeí umění, a to zejména v důsledku ohrožení změny klimatu regionu, kdy se moře v Maine otepluje rychleji než 99 % celého oceánu a stoupající hladina moře ohrožuje pobřeží.
"Snižování uhlíkové stopy kulturního dědictví: možnosti a strategie, jak se na tom podílet"
Výstava "Waste Age: What Can Design Do?", kterou v roce 2021 v Londýně představilo Muzeum designu, poukázala na změnu v kultuře designu: nová generace přijala výzvu snížit dopady tohoto odvětví a převzít odpovědnost za to, co vypouští do světa.
Autorka výstavy G. Lupone představila doporučení ke snížení emisí a výsledek uhlíkového auditu, který byl vypracován na základě analýzy ve spolupráci se společností Urge Collective. Zpráva zkoumala současné i budoucí strategie pro minimalizaci uhlíkového dopadu realizace dočasných a putovních výstav. Cílem bylo identifikovat překážky snižování uhlíkového dopadu a navrhnout potřebné nástroje k jejich překonání. Byl vyvinut model dopadu (Impact Model), který umožnil vypočítat uhlíkovou stopu výstavy. Zahrnoval tři fáze životního cyklu výstavy: před výstavou, vlastní výstavu a po výstavě. Patří sem například výroba materiálů, obnovitelnost zdrojů energie, váha a původ exponátů. Příručka, která vznikla umožní realizátorům výstav snížit dopad na životní prostředí.
Muzeum designu zapojilo do diskuze designéry, zaměstnance muzea, partnery i návštěvníky, aby společně našli řešení pro snížení energie a odpadu.
Nejdůležitějším krokem ke snížení emisí je zásobování energií. Pokud by používali elektřinu na základě celostátního průměru, dopad výstavy by byl cca 185 tun CO2e. Využití obnovitelných zdrojů energie by snížilo celkový dopad o 85%.
Stavba výstavy:
Použitím nepálených cihel, místo pálených se ušetřilo 6 tun CO2e, což je druhá nejvýznamnější úspora po přechodu na obnovitelné zdroje energie.
Použití 4800 nerezových terasových šroubů mělo dopad 1,9 tun CO2e, což je cca 7% celkové uhlíkové stopy expozice
Použití dřevěného rámového systému se ušetřilo 1,5 tuny CO2e.